Daily routines

Sníh v Egyptě, bláto u nás.

16. prosince 2013 v 12:35 | Baka de Marionette
Vánoční čas, že je v každém z nás? Inu, pomalu o tom začínám pochybovat. Nevím, zda-li je to s přibývajícím věkem nebo mě to vánoční kouzlo opouští z jakéhosi jiného neznámého důvodu, každopádně Vánoce jsou téměř za dveřmi a já... je zkrátka necítím.
Možná to bude tím, že místo roztomilé sněhové pokrývky vidím z okna jen jakousi hnědou rozblemcanou kaši, která má do té krásné, pohádkové atmosféry hodně, hodně daleko. A nutno podotknout, že sníh, vážení přátelé, padá dokonce už i v Egyptě. A u nás? Inu, ani vločka. Je to k vzteku. Protože co nesnáším... jsou Vánoce na blátě.
Ale přecejen se na ty svátky pohody a klidu neskutečně těším. Na chvíli odpočinek od všeho toho stresu, bolesti všedních dnů a povinností. Zejména těch školních, které mi teď padají na hlavu jako trosky mé nejisté budoucnosti. Ale o tom snad raději někdy jindy. Dnes jsem si slíbila, že své depresivní myšlenky uzamknu do malé, roztomilé krabičky a růžovou mašličkou a odemknu je až po skončení těch dlouho očekávaných vánočních svátků, které bych ráda prožila radostně, s plným bříškem a vnitřním klidem. Otázkou zůstává, jestli toho přecejen nepožaduji moc. Trochu klidu?...
Zase se mi do mysli vkrádají myšlenky ohledně Vánoc. O čem Vánoce vlastně jsou a co si od nich především slibuji. A co si slibuji od Nového Roku.↓

Mrtvo.

22. listopadu 2013 v 13:50 | Baka de Marionette
A to tu taky je. Jen se rozhlédněte! Jsou tu sice krásné a zdobené záclony, neskutečně drahý, naleštěný nábytek a samozřejmě vše, co se vám tu tak krásně nabízí a můžete se nad tím svým okem kochat.. je dokonalé. Ale tenhle můj malý byt by potřeboval konečně pořádného nájemníka.
Nevím, proč odtud stále utíkám a nechávám tohle krásné místo zít prázdnotou, ale zkrátka a dobře to bude zřejmě tím, že u ničeho moc dlouho nevydržím, jsem přelétavý pták, který při nejmenším nezájmu ulétá pryč, hledaje si nové místo pro hnízdění. Ale to není dobře. Avšak karta se konečně obrátila. Protože jsem se opět dostala do stavu, kdy by má hlava bez pravidelného vypisování podle všeho vybuchla a ohodila moje krásné rudé stěny. Aha, ony už rudé jsou, takže by to zřejmě nebyl takový problém, co se uklízení týče.
Inu, potřebuju to. Tenhle blog. Tohle místo, které je jen a jen moje. Nikdo mi ho nevezme, to já jsem tu svým vlastním pánem. Nebo paní, vyberte si. Tohle místečko je závislé na mých příspěvcích. Je závislé jen na tom, kdy já si jako správná primadona vzpomenu a obdaruji ho trochou své pozornosti, aby tu tak nezelo pod vrstvou prachu. Tady to řídím já, to si uvědomte. Tady se nade mnou nikdo povyšovat nebude a pokud, čeká ho rychlý proces, nechci si přece zamazat ruce.
A tohle je na blogu to krásné. Je to jen a jen moje místo. Které může potěšit i ostatní, ale je hlavně mě. Pro mé pocity, pro mé výpisy všedních dnů, pro mou propagaci a pro moje bolavé srdíčko, které hledá útěchu právě zde. Zřejmě píšu bláboly, píšu hlouposti, které nikoho ani ve snu nezajímají, ale to je v pořádku. Každý nemůže být zajímavý pro všechny, proto jsem ráda sama sebou a za těch pár lidí, co mě mají rádi a občas mi i naslouchají. Takže... bych tohle místo chtěla zase trochu zabydlet. Potřebuje to tu sice uklidit, jen se podívejte na tu zaprášenou, špinavou podlahu..., ale to nevadí, za chvíli to tu bude zase jako ze škatulky.
Jdu si pro koště.
Baka de Marionette
 
 

Reklama