Sníh v Egyptě, bláto u nás.

16. prosince 2013 v 12:35 | Baka de Marionette |  Daily routines
Vánoční čas, že je v každém z nás? Inu, pomalu o tom začínám pochybovat. Nevím, zda-li je to s přibývajícím věkem nebo mě to vánoční kouzlo opouští z jakéhosi jiného neznámého důvodu, každopádně Vánoce jsou téměř za dveřmi a já... je zkrátka necítím.
Možná to bude tím, že místo roztomilé sněhové pokrývky vidím z okna jen jakousi hnědou rozblemcanou kaši, která má do té krásné, pohádkové atmosféry hodně, hodně daleko. A nutno podotknout, že sníh, vážení přátelé, padá dokonce už i v Egyptě. A u nás? Inu, ani vločka. Je to k vzteku. Protože co nesnáším... jsou Vánoce na blátě.
Ale přecejen se na ty svátky pohody a klidu neskutečně těším. Na chvíli odpočinek od všeho toho stresu, bolesti všedních dnů a povinností. Zejména těch školních, které mi teď padají na hlavu jako trosky mé nejisté budoucnosti. Ale o tom snad raději někdy jindy. Dnes jsem si slíbila, že své depresivní myšlenky uzamknu do malé, roztomilé krabičky a růžovou mašličkou a odemknu je až po skončení těch dlouho očekávaných vánočních svátků, které bych ráda prožila radostně, s plným bříškem a vnitřním klidem. Otázkou zůstává, jestli toho přecejen nepožaduji moc. Trochu klidu?...
Zase se mi do mysli vkrádají myšlenky ohledně Vánoc. O čem Vánoce vlastně jsou a co si od nich především slibuji. A co si slibuji od Nového Roku.↓
 

Mrtvo.

22. listopadu 2013 v 13:50 | Baka de Marionette |  Daily routines
A to tu taky je. Jen se rozhlédněte! Jsou tu sice krásné a zdobené záclony, neskutečně drahý, naleštěný nábytek a samozřejmě vše, co se vám tu tak krásně nabízí a můžete se nad tím svým okem kochat.. je dokonalé. Ale tenhle můj malý byt by potřeboval konečně pořádného nájemníka.
Nevím, proč odtud stále utíkám a nechávám tohle krásné místo zít prázdnotou, ale zkrátka a dobře to bude zřejmě tím, že u ničeho moc dlouho nevydržím, jsem přelétavý pták, který při nejmenším nezájmu ulétá pryč, hledaje si nové místo pro hnízdění. Ale to není dobře. Avšak karta se konečně obrátila. Protože jsem se opět dostala do stavu, kdy by má hlava bez pravidelného vypisování podle všeho vybuchla a ohodila moje krásné rudé stěny. Aha, ony už rudé jsou, takže by to zřejmě nebyl takový problém, co se uklízení týče.
Inu, potřebuju to. Tenhle blog. Tohle místo, které je jen a jen moje. Nikdo mi ho nevezme, to já jsem tu svým vlastním pánem. Nebo paní, vyberte si. Tohle místečko je závislé na mých příspěvcích. Je závislé jen na tom, kdy já si jako správná primadona vzpomenu a obdaruji ho trochou své pozornosti, aby tu tak nezelo pod vrstvou prachu. Tady to řídím já, to si uvědomte. Tady se nade mnou nikdo povyšovat nebude a pokud, čeká ho rychlý proces, nechci si přece zamazat ruce.
A tohle je na blogu to krásné. Je to jen a jen moje místo. Které může potěšit i ostatní, ale je hlavně mě. Pro mé pocity, pro mé výpisy všedních dnů, pro mou propagaci a pro moje bolavé srdíčko, které hledá útěchu právě zde. Zřejmě píšu bláboly, píšu hlouposti, které nikoho ani ve snu nezajímají, ale to je v pořádku. Každý nemůže být zajímavý pro všechny, proto jsem ráda sama sebou a za těch pár lidí, co mě mají rádi a občas mi i naslouchají. Takže... bych tohle místo chtěla zase trochu zabydlet. Potřebuje to tu sice uklidit, jen se podívejte na tu zaprášenou, špinavou podlahu..., ale to nevadí, za chvíli to tu bude zase jako ze škatulky.
Jdu si pro koště.
Baka de Marionette

Kaito Shion(Vocaloid)~

27. září 2013 v 13:38 | Baka de Marionette |  Cosplay
Podle všeho by se mělo začít od nejstarších po nejmladší, ale pochopte... Ležíte si v posteli, na smrt unavení, vyčerpaní, s palčivou bolestí v krku, jakoby vám mělo hrdlo padnout v plamenech. Ale co se nestane? Přijde vám dlouho očekávaný cosplay! A všechna ta aktuální radost mám vžene tolik krve do žil, že nehledě na svou indisponovanost, vyskočíte z postele, napatláte na sebe ohromné množství makeupu, navléknete se do slušivého kostýmu a paruky a... tradá! Zase si připadáte hezky a 'k něčemu', ne jen jako pytel masa, válící se na smrtelné posteli.
Inu... přišel mi cosplay. Jak jsem již řekla, své kostými si nešiji, aby tu do mě někdo nezačal šít :D. Většinu času je věnuji do rukou své superšikovné švadleně přímo z mého města a nebo, čas od času, naší známé Navice. Ale jen, pokud se jedná o složitější práci.
~
Na letošní AkiCon jsem plánovala cosplaye tři. Inu... brigáda, peníze, natěšenost neskutečná... ale bohužel dva z nich padly. Protože, ač se to zdá nemožné, i já jsem člověk a potřebuji sem tam nějaké to normální oblečení. Ono by bylo všechno jednodušší, kdybych mohla chodit do školy v cosplayích a necítila bych se při tom jako naprostý idiot. Bohužel to nejde a tak jsem polovinu svých financí utratila za civilní oblečení. A na cosplaye již nezbylo. Tedy... na jeden ano. A tím vyvoleným se stal Kaito Shion z Vocaloidů.
Je složité jen tak z fleku popsat, proč zrovna on. Postavy si většinou vybírám pocitově a je pro mě složité jen tak vypláznout smysluplnný důvod. Ale, abychol začali nějak rozumně, rozhodně miluji jeho hlas. Ale přestože ho mám moc ráda, Gakupův se mi poslouchá mnohem lépe. Ale jak říkám, pocitově mě doslova dostal a oslovil Kaito. Dříve jsem cosplayovala Miku, tak spousta lidí byla zmatená, proč najednou zrovna on...
Je to uke. Jeden z hlavních znaků, co spolu máme společný a jakožto yaoistka ho samozřejmě páruji s Gakupem a moc ráda píšu RPG na toto téma. Hlavně skrze roleplaying se s postavou sbližuji.
Je to úchyl se svou erotickou šálou. Vcelku komik, který ale uvnitř citově strádá. Hodně jsem se do něj vžila, což je vždycky u postav, které cosplayuji, důležité. Nikdy bych nemohla být postavou, která není... mou součástí.
A samozřejmě, co se týče vzhledu, on je ten typ, který mi sedne. Vím, že mi několikrát bylo řečeno, že se hodím převážně na cosplayování chlapců od 14ti do 20ti let. A podle všeho to bude pravda <:D.
Takže to je můj nejaktuálnější cosplay, který je samozřejmě stále 've výstavbě' a já budu ráda za jakýkoliv názor a konstruktivní kritiku :).
~Baka de Marionette
 


Nemilé začátky~

24. září 2013 v 22:15 | Baka de Marionette |  Cosplay
Říká se, že každá story nějak začíná a nějak končí. Tak samozřejmě, logicky. A oné začátky nejsou v některých ohledech zrovna nejlepší. A to se týká jakékoliv činnosti/koníčku/čehokoliv. Protože se můj ending ještě zdaleka nekoná, budeme se raději věnovat onomu vtipnému začátku. Je to, jakoby vás někdo hodil do ohrady lvům. A starej se.
Nevím, alepoň já jsem tam tak vhozena byla. Bez jakýchkoliv zkušeností a rad, bez předchozích informací o cosplayi jako takovém, bez inspirace. Jen s obrázkem svojí oblíbené postavy a snem, že možná i já jí budu moci vdechnout pozemský život. Tou postavou byla Miku Hatsune. Vzpomínám si na svoje začátky v otaku komunitě. Anime jsem sledovala aktivně od svých jedenácti let, ale v přítomnosti ostatních fanoušků jsem se začala objevovat až v roce 2011, kdy jsem navštívila svůj první con ještě jako vcelku civilní návštěvník. Tam mě právě cosplay okouzlil a donutila jsem se zařadit mezi ty úžasné lidi, co mají tu možnost stát se živoucími anime postavami.(↓)

Podzimní kabátek

24. září 2013 v 19:24 | Baka de Marionette |  About blog
Stejně jako my jsme nuceni v těchto již chladných měsících obléknout krapet zateplenější bundy či kabáty, i tento blog si zaslouží tak trochu tématický vzhled. Za ten mohu vděčit jen a jen téhle osůbce, neboť já jsem na tvorbu jakékoliv grafiky naprosto, takříkajíc, levá. Nu, co se dá dělat. Myslím si, že Kira-chan perfektně podchytila onu kouzelnou atmosféru podzimu, mého nejoblíbenějšího měsíce, a cosplay Rebelky se k němu neskutečně hodí.
Podle mě tu nějaký ten pátek vydrží, moc hezky se na něj kouká :)..
~Baka de Marionette

Nový vzduch do plic...

22. září 2013 v 16:22 | Baka de Marionette |  Baka de Marionette
~
Máme tu podzim.
Nastávající období chladu, zimy a dlouhých melancholických večerů nad horkým hrnkem kakaa, nasávajíc jeho omamnou vůni, hledíce do zapadajícího slunce, které tak troufale háže do našich oken různobarevné odlesky svých hřejivých paprsků. A já píšu článek. Ten, ke kterému jsem se přemlouvala snad už déle než tři měsíce.
To je tak, když se vysloužilý bloger chce vrátit a oprášit své staré řemeslo, které ho dříve tolik naplňovalo, dokázalo ho rozveselit, pomohlo mu se vypsat ze svých tíživých myšlenek. Ale tenhle vysloužilý bloger si za tu dlouhou pauzu nalezl nový středobod svého zájmu. A stal se cosplayerem.
Otázkou ale zůstává... proč tyhle dvě zajímavé činnosti nespojit v jednu, začít psát a najít novou múzu, novou chuť sdělit světu, co máte na srdci, v čem vynikáte, co milujete.
Někteří mě znají, někteří ne. Někteří mě milují a někteří nenávidí. Ale to už je úděl těch, kteří jsou takříkajíc 'více na očích.' Můžete mi říkat Baka de Marionette. Nebo jenom Marionette. Nebo jenom Baka. Je jen na vás, kdo pro vás budu a jak mě budete oslovovat.
---
Svou cosplay dráhu jsem započala přibližně před třemi lety. Přesněji... letos v listopadu tomu budou tři roky. Na svém prvním conu, který jsem navštívila, se mi do hlavy vštěpila myšlenka.. "Proč bych taky nemohla vdechnout život svojí oblíbené postavě?" Vše to začalo tím, když jsem na Advíku 2011 uviděla přenádhernou Miku Hatsune. V té době jsem byla jejím největším fanouškem a tak, když jsem ji viděla v její 'živé formě', nemohla jsem odolat a celá rozklepaná k ní dokulhala s prosbou o fotku. A od té chvíle to prostě jelo. Na svém dalším conu, AkiConu 2011, jsem vyrazila ve svém prvním cosplayi. Právě Miku Hatsune. Musím říct, že když se ohlédnu zpět, dala bych si za některé věci pořádnou facku. Ale přecejen.. každý někdy začínal.
Říká se, že cosplayer se musí vypracovat. Říká se, že to trvá spousty, spousty let, než se prosadí a získá nějaké ty zkušenosti a příznivce. Mě to trvalo ony tři roky.
Jsem známá svou netrpělivostí. A také svou perfekcionistickou stránkou. A tak není divu, že jsem se s výše uvedeným tvrzením nechtěla smířit a vyrazit na vyšší příčky okamžitě. Snažila jsem se udělat perfektní cosplaye hned od mých začátků a dnes? Myslím si, že jsem na velice dobré cestě. Spousta lidí nechce uvěřit tomu, že se cosplayi věnuji podle nich tak krátkou dobu. Ale tak, za to může zřejmě i má nátura.
Sama nevím, co si od tohohle blogu slibovat. Možná to bude místo, kde se budu moci vypisovat jako dříve. Kde se budu moci svěřit. A nově možná i sdílet své zážitky a výtvory, které by si zasloužily spatřit světlo světa.
Může se vám tu líbit a nemusí.
Ale každopádně..
.. mi držte palce.
~Baka de Marionette

Kam dál